Ostrov Zakynthos

Zakynthos (řecky Ζάκυνθος, italsky Zante) je s rozlohou cca 410 km² třetím největším (po ostrovech Korfu a Kefalonie) a nejjižnějším z Jónských ostrovů, a zároveň desátým největším ostrovem Řecka podle rozlohy. Hlavním místem (tzv. chora) je stejnojmenné město Zakynthos. K ostrovu patří také neobydlená ostrovní skupina Strofady.

Ostrov byl ve své historii, na rozdíl od řecké pevniny, více než sedm století pod západo- a středoevropskou nadvládou. Benátčané, kteří ostrovu vládli více než čtyři století ho dokonce označili přezdívkou "Fior di Levante" (Květina východu). Turisticky je dnes nejvýznamnější destinací hned po Korfu, co se týče Jónských ostrovů. Zakynthos má zvláštní význam jako hlavní hnízdiště mořských želv caretta caretta ve Středomoří. V roce 1999 byl také na ochranu proti rostoucímu cestovnímu ruchu vyhlášen řeckým státem za mořský národní park.

Nejjižnější ostrov Jónského moře dělí pouhých deset kilometrů od pevniny Peloponésu, pro plachetnice to tak znamená jen malý výlet. Mnoha návštěvníky ostrova je ale více ceněn jako koupací ráj. Nekonečné pláže hýčkané teplými slunečními paprsky, odloučené zátoky chráněné vysokými útesy a tmavomodré moře, jehož vlnky se jemně dotýkají pobřeží – již i pohled z letadla při přistání na pevninu ukazuje, že Benátčané měli prostě pravdu.

V křišťálově čistém modrém moři plavou mírumilovné mořské želvy caretta caretta, které se nechají zvědavými plavci i kousek doprovodit při své cestě mořskou vodou. Působivé útesy, intenzívně zelené pláně, stříbřitě lesklé olivové háje z pokroucených starých stromů a typické, sněhobílé budovy s jasně modrými dveřmi a okenicemi – to je charakteristický obraz prázdninového ráje pod žhavým řeckým sluncem.

Krátké cesty, z nichž mnohé vedou po dobrodružných štěrkových silnicích, propojují starobylé vesničky navzájem mezi sebou. Malá zastávka se ale vždy vyplatí, k objevování je pořád někde něco: kvetoucí barevná nádhera ve vnitrozemí ostrova, prudce se svažující, téměř bílé útesy, osamělé zátoky nebo zaniklé ruiny. A pokud je klidu již příliš, lákají návštěvníky bary, taverny, hospody a diskotéky v pobřežních letoviscích na tanec, párty a hodování.

První osadníci našli tento "zelený drahokam" v Jónském moři již v době kamenné. O několik tisíciletí tu bohatí italští obchodníci postavili ve 14. století opevněnou tvrz, která i dnes shlíží ze svého trůnu na kopci na hlavní město. Ačkoli minulost zanechala na ostrově nepřehlédnutelné stopy, čas se na ostrově nezastavil. V mnoha obcích, zejména v těch podél pobřeží, panuje čilý prázdninový ruch od rána až pozdě do noci. Klidněji je jen v odlehlejších oblastech, v původních horských vesničkách a rybářských osadách. Zde má život i v létě, kdy je na ostrově většina turistů, svůj klidný chod. Malé ouzerie, taverny a kavárny jsou ve venkovských oblastech plně v rukou místních obyvatel.

Turisté milující dobrodružství při své cestě do vnitrozemí ostrova nejčastěji využívají půjčenou motorku nebo auto. Při sklence dobře vychlazeného ouza, vždy servírovaného s několika chutnými sousty, si návštěvníci vesničany rychle naleznou společnou řeč. Srdečná pohostinnost ostrovanů je velmi nápomocná při překonávání jazykové bariéry, nejlépe rukama a nohama.